Objevování „JÁ“ pohybem s Vibhou


Je zvláštní, kolik lidí dostalo před tímhle seminářem strach. Kladu si otázku čeho se báli? Přece o nic nejde. Trapnosti? Nebo toho, co budou či nebudou cítit? Nevím. Jen vím, proč jsem se na to moc těšila já plus, co jsem pochytila od lidí.
K čemu nám to cvičení, tančení bylo?
„Přivítejte všechny své pocity“
Velkou součástí gurdieffových tanců je práce s emocemi, které přijdou, přestože vám to nejde. Věřte mi, vždycky se dostanete do bodu, kdy vám to nepůjde. Pohyby jsou tak i navržené. Vždy, když si myslíte: “To je v pohodě, to mi jde“, se zvýší náročnost a najednou vám to znovu nejde. Důležité je nechat to plynout. Slovy Vibhy: “Přivítejte svoje emoce. Mám vztek. Tak pozdravte svůj vztek a nechte to plynout. Vraťte se k pohybu.“
Někteří z účastníků vnímali právě tohle jako největší benefit. „Večer jsem řešila něco v rodině. Byla to docela konfliktní a pro mě náročná situace, ale vzpomněla jsem si na dnešek a ustála jsem to víc v pohodě, než normálně.“



Vypne ti to hlavu, myšlenky
Je to divné, ale je to tak. Tohle je pro mě osobně velký benefit. Vyzkoušela jsem spoustu cvičení a meditací, ale tohle je nejlepší způsob. Funguje mi to jako vypínač. Lup, a člověk cítí svoje tělo i hlavu, zatímco myšlenky jsou pro jednou zticha. Nechápu, jak to funguje, ale asi pan Gurdieff přece jen věděl, co dělá. „Víc cítím svoje tělo. To už se mi dlouho nestalo.“


Spolu a přece každý sám
Každý si děláme, jedeme svoje, ale přece jsme na jisté úrovni propojení. Často slyšíme, že „Nikdy nejsme sami“. Podle mě to běžně vypadá jako blbost. Teoreticky tomu rozumím, ale prakticky… COŽE? Nikdy jindy jsem to ve svém životě tolikrát nezažila. Pocit, že uvedené úsloví je pravdivé, že to není jen teorie, ale že jsem se cítila jako součást celku, propojená s ostatními.

Tady a teď
Mám asi největší „AHA“ z toho všeho. Budete se smát, ale když je člověk v plynutí (flow) / v přítomnosti, je to nabíjející a vůbec neřeší nějaké chyby. Při jedné sestavě jsem udělala spoustu chyb, ale bylo mi to úplně jedno, protože důležité bylo, že „To“ teklo, plynulo. Potom jsem se cítila tak, že bych mohla jít běhat maraton!
Tohle všechno už dlouho VÍM, ale v ten okamžik jsem to i CÍTILA.

 
Takže za mě dobrý!
 
Autor:Michaela Velechovská
Médium:web
Rok:2018
Další články